Dogtrace X30T po dvou letech: Obojek ležel vedle jednotky a ta hlásila 428 metrů

Proč jsem to testoval

GPS obojek neřeší lov. Řeší tu hodinu, kdy nevíš, kde pes je — a každá minuta, o kterou hledání zkrátíš, je minuta, kterou pes netráví v oplocence, v drátu nebo u silnice. Na naháňce k tomu přibývá druhý důvod: v leči potřebuješ vědět, jestli pes pracuje, nebo stojí, a jestli je ještě v leči, nebo už za její hranicí.

Dogtrace X30T slibuje obojí naráz. Je to lokátor a výcvikový obojek v jednom a v mém okolí ho jede víc psovodů. Dva roky je dost dlouhá doba na to, aby se ukázalo, co z toho slibu platí.

Co to je

Sada ruční jednotky a obojku, které spolu mluví vlastním rádiem — ne přes SIM kartu a mobilního operátora. To je první věc, kterou je potřeba o téhle kategorii vědět: v honitbě, kde telefon nemá signál, funguje systém stejně jako kdekoliv jinde. Telefon se připojuje k ruční jednotce a aplikace zobrazuje její data na mapě, ale samotné sledování na telefonu nestojí.

Parametry níž jsou z oficiální stránky výrobce, ne z e-shopu:

Řada má dvě varianty, které se cenou liší míň, než by člověk čekal. X30T s výcvikovou částí stojí u českého prodejce 12 799 Kč, X30 bez ní 11 999 Kč. Osm set korun rozdílu. Vrátím se k tomu u verdiktu, protože právě tahle osmistovka je v mém případě ta nejzajímavější položka celé recenze.

Testovaný kus jsem si koupil sám 12. srpna 2024 na Zoocenter.cz za 13 499 Kč. Dnes se tatáž sada prodává levněji než tehdy, takže cena za dva roky spíš klesla. Nikdo mi ji nepůjčil ani nedal a z recenze nevede odkaz, ze kterého bychom měli provizi.

Zpracování a první dojem

Obojek váží 166 gramů, což je na krku středního psa znát. Řemen je plastový, široký pětadvacet milimetrů, a nastaví se na obvod od dvaatřiceti do šedesáti centimetrů — na křepeláka i na většího ohaře to sedne bez vymýšlení.

Ruční jednotka je kompaktní, váží 197 gramů a má klips na opasek. Displej je monochromatický a podsvícený; výrobce u něj slibuje čitelnost na přímém slunci i ve tmě. Barevnou mapu jako dražší konkurence tady nečekej — tahle sada je postavená na šipce a vzdálenosti, ne na obrázku krajiny.

Po dvou letech můžu potvrdit: mechanicky bez problému a vodotěsnost držela celou dobu. Žádné uvolněné spoje, žádná voda uvnitř, přestože obojek strávil dvě sezony v blátě, v rose a v dešti.

Jedinou výjimkou je anténa — za ty dva roky jsem měl dvě nové. Je to zároveň ten díl, na který servis ukazoval jako na příčinu nepřesné polohy. Jestli se měnila kvůli opotřebení, nebo kvůli diagnóze, nechám být; podstatné je, že u jinak odolného přístroje je to jediné místo, kde se něco opakovaně vyměňovalo.

Výkon v terénu

Tady se test láme, takže po pořádku a bez obalu.

Dosah: ověřeno na 3,5 km

Spojení mezi obojkem a jednotkou mám ověřené na 3,5 kilometru. Hned k tomu poctivá poznámka: není to naměřený strop. Nehledal jsem vzdálenost, na které to přestane fungovat — tohle je nejdelší odstup, na jakém jsem spojení potvrdil, a na tom drželo. Kam dosáhne dál, nevím, protože jsem to nezkoušel. Tvrdit, že je to maximum, by byla lež.

A protože číslo bez podmínek nic neznamená, tady jsou: zimní naháňka, lesní porost prostoupený průseky, reliéf spíš rovinatý. Tedy ne pole s přímým výhledem, ale ani rokle, kde se spojení láme po stu metrech.

Výrobce udává až dvacet kilometrů při přímé viditelnosti a není to lež — je to číslo pro ideální podmínky, které v honitbě nenastanou. Každé z těch čísel přitom říká něco jiného: dvacítka, co svede rádio na volném prostranství, a tři a půl kilometru, co prokazatelně uneslo spojení přes les. Na práci se psem je to víc než dost; pes, který je od tebe dál, řeší úplně jiný problém než dosah obojku.

Než jednotka chytí polohu

První věc, která mi vadila od začátku: jak dlouho trvá, než jednotka chytí GPS a ukáže polohu. Nepříjemné na tom není čekání samo o sobě, ale to, že mobilní aplikace měla signál prokazatelně dřív. Stojíš u auta, telefon už ví, kde je pes, a jednotka pořád přemýšlí. Ráno před lečí je to přesně ta chvíle, kdy na to není čas.

A nejsem v tom sám: druhá jednotka z téže řady, kterou jede Ondra, se chová stejně — je to jediná výtka, kterou na svém kuse má. Dva kusy nejsou měření celé modelové řady a nebudu z nich dělat závěr o tom, jak se chová každý vyrobený obojek. Říkají ale, že tohle není náhoda jednoho špatného kusu, a to je informace, se kterou se při výběru pracovat dá.

Nepřesnost, která nemá s intervalem nic společného

Tohle je potřeba rozlišit, protože se to plete a přístroji se často vyčítá něco, za co nemůže. Že pes za tři sekundy uběhne padesát metrů a poloha na displeji je o ty metry pozadu, je fyzika a nikdo o tom nediskutuje. Obojek pošle polohu v určitém intervalu, pes mezitím běží, a rozdíl je přesně tak velký, jak rychle ten pes běží. S tím se počítá a pracuje se s tím.

Něco úplně jiného je tohle: pes mi stojí u nohy a jednotka hlásí 374 metrů. Aplikace k tomu v tu samou chvíli ukazuje třetí číslo. Pes se nehýbe, interval nehraje roli, a přesto systém tvrdí, že je skoro čtyři sta metrů daleko.

A aby bylo jasné, že to není o tom, že bych nepoznal, kde mám psa: obojek ležel na plotě kousek od jednotky a na displeji svítilo 428 metrů. Žádný pes, žádný pohyb, dvě zařízení na délku paže od sebe.

Tohle jsem řešil opakovaně se supportem i se servisem po celé dva roky od nového kusu.

Servis určil jako příčinu anténu a vyměnil ji. Chování se nezměnilo. Další odpovědi zněly, že je vše v pořádku. Píšu to jako průběh, ne jako obvinění — nahlásil jsem to, oni to po výměně antény uzavřeli jako bez závady, a přístroj to dělal dál.

A nejsem jediný, kdo si na nepřesnost u téhle řady stěžuje — mezi psovody kolem mě se ta výtka opakuje. Tohle je ale doslech, ne naše měření, a právě proto je v testu tak cenný druhý kus.

Ondra Nol, který pro Infynix píše a se svým křepelákem Cyrusem chodí stejný terén, jede úplně stejný kus — X30T, koupený za své a v provozu o něco déle než ten můj. A jeho jednotka krom dlouhého načítání a občasných nepřesností funguje. Žádné čtyři sta metrů vedle a žádný obojek, který by se přestal párovat.

Dva stejné přístroje u dvou psovodů tak dávají rozdělení, které je pro výběr nejužitečnější z celé recenze:

• Dlouhé načítání polohy a občasné nepřesnosti zažíváme oba. S tím počítej.
• Chyba o stovky metrů u stojícího psa a obojek, který se nakonec nedal spárovat, byly jen na mém kuse. To vypadá na vadu konkrétního přístroje, ne na to, co dělá každý X30T.

Kdybych měl k dispozici jen svůj obojek, nemohl bych ty dvě roviny od sebe oddělit a házel bych všechno do jednoho pytle. Dva psovodi, dva psi, dva roky — a dva dost odlišné výsledky na stejném modelu.

Aplikace, která nezná verzi firmwaru

Drobnost, která ale leccos napoví o tom, jak je ten systém dotažený: když si v aplikaci otevřeš detail spárovaného přijímače, ukáže MAC adresu a u verze firmwaru napíše null. Ne „neznámá“, ne prázdné pole — doslova null. Je to kosmetika, která nemá vliv na funkci, ale u přístroje, jehož chování řešíš se servisem, je nepříjemné, že ti ani vlastní aplikace neřekne, jakou verzi v něm vlastně máš.

BEEPER a blikání

Detekci stání jsem používal pravidelně a fungovala relativně dobře. To slovo tam patří: je to vodítko, ne jistota. Když jednotka hlásí, že pes stojí, je to informace, se kterou se dá pracovat — ale ne něco, podle čeho bych se rozhodoval bez dalšího ověření. V kategorii, kde se funkce v letáku zaškrtávají jako hotová věc, je tohle rozdíl, který stojí za vyslovení.

A pak jedna věc, kterou jsem nečekal: nejvíc jsem ze všech funkcí používal světelný režim. Blikající obojek při večerním dosledu řekne o poloze psa v houští rychleji než displej — podíváš se do porostu a vidíš ho, místo abys porovnával azimut se šipkou na jednotce.

Výcviková část, kterou jsem měl dva roky vypnutou

Koupil jsem si model s písmenem T, tedy s výcvikovým obojkem a patnácti stupni stimulačního impulsu. Za dva roky jsem nepoužil ani jeden. Impulzy jsem měl rovnou vypnuté a zůstaly tak. Z výcvikových funkcí jsem jel výhradně pípání a zmíněné blikání.

Neberte to jako odsudek elektronického výcviku — to je téma na samostatný článek a každý si ho odpovídá sám. Je to zjištění o tom, co si člověk koupí a co pak dva roky skutečně používá. A protože rozdíl mezi X30T a X30 je osm set korun, stojí za to vědět, co za ně dostaneš.

Výrobcova srovnávací tabulka mezi oběma modely vypisuje jediný rozdíl: těch patnáct impulsů. Jeden prodejce ale u verze T uvádí navíc i světelný režim — tedy přesně tu funkci, kterou jsem používal ze všech nejvíc. Z podkladů výrobce to nejde jednoznačně rozhodnout a základní X30 jsme v ruce neměli, takže to tu netvrdím ani jedním směrem.

Praktický závěr z toho ale plyne: jestli tě láká ušetřit osm set korun na verzi bez výcviku, ověř si u prodejce, jestli umí blikat. Impulzy možná nepoužiješ stejně jako já. Blikání na večerním dosledu si zamiluješ.

Odolnost, výdrž a konec

Výdrž je jednoznačně nejsilnější stránka téhle sady. Celodenní naháňka není pro jednotku ani pro obojek problém — a nebyla ani po dvou letech provozu. To druhé je cennější než to první: akumulátor, který po dvou sezonách neztratil tolik, aby ti během dne došel, je v téhle cenové třídě dobrá zpráva. Výrobce udává přes čtyřicet hodin a reálný provoz tomu neodporuje.

Mráz na tom znát není. Celodenní naháňku baterie dají i v zimě — a to je u lithiových článků zpráva, kterou nečekám automaticky. Katalogové hodnoty výdrže se v mrazu obvykle hroutí a je to první věc, kterou u elektroniky do terénu ověřuju. Tady se neprojevila ani po dvou sezonách, kdy už by na článcích bylo stáří vidět.

Konec nepřišel mechanickou cestou, ale elektronickou: v konečné fázi se obojek nedal s jednotkou vůbec spárovat. Ne že by vypadával signál nebo skákala poloha — spárování prostě neproběhlo a tím pro mě sada skončila. To považuju za závadu konkrétního kusu, ne za vlastnost modelu; jeden obojek se pokazit může a dělat z toho verdikt nad celou řadou by nebylo fér.

Tuhle poslední závadu jsem už nereklamoval. Během těch dvou let jsem reklamaci podal několikrát, servis jednou vyměnil anténu a jinak to pokaždé uzavřel jako bez závady. Když se obojek přestal párovat, už jsem ho nikam neposílal — přešel jsem na Garmin Alpha 300. Není to gesto, je to prostý závěr po dvou letech: v okamžiku, kdy máš přístroj počtvrté balit do krabice, si spočítáš, kolik tě stojí čas, a koupíš jiný.

Dlouhodobé používání

Co se ukázalo až za ty dva roky a co z první sezony vidět nebylo:

• Baterie drží. Ani přijímač, ani obojek mi za celou dobu během dne nedošly, a to ani v mrazu.
• Chyba polohy se nespraví sama ani servisem. Chování bylo stejné od nového kusu až do konce, přes výměnu antény i přes opakovaná hlášení. V týhle hrubé podobě se přitom na druhém kuse neobjevila.
• Funkce, kterou si koupíš, nemusí být funkce, kterou používáš. Patnáct stupňů impulsu jsem nezapnul ani jednou; nejvíc mi sloužilo blikání.
• Mezi kusy je rozptyl. Ondrova jednotka se chová jinak než moje. Podle jedné recenze jednoho kusu se v téhle kategorii nedá vybírat — a to platí i pro tuhle recenzi, kdyby stála jen na mém obojku.

Poměr cena/výkon

Za necelých třináct tisíc dostaneš systém, který nepotřebuje signál operátora, vydrží celý den, unese třináct zařízení a je vodotěsný. To je slušný základ a cenově se tahle řada pohybuje hluboko pod tím, co stojí srovnatelné sady od velkých značek.

Proti tomu stojí ta chyba polohy. GPS obojek má jediný úkol — říct ti, kde pes je. Když ti v klidové situaci ukáže číslo, které je o čtyři sta metrů vedle, a ty to máš vyfocené, podkopává to důvěru i ve chvíle, kdy měří správně. A důvěra je u tohohle přístroje celá hodnota, kterou kupuješ.

Jak tenhle účet nakonec dopadl u mě, je v recenzi vidět černé na bílém: po dvou letech jsem přešel na Garmin Alpha 300 s obojkem T20. Ten je teď v testu podle stejného protokolu a vyjde v zimě 2026/2027 — a teprve on řekne, jestli je několikanásobný rozdíl v ceně zároveň rozdílem v tom, čemu se dá věřit. Do té doby ode mě nečekejte větu, že dražší je lepší; to se musí nejdřív naměřit.

Verdikt

Tři hvězdy z pěti. Výdrž, vodotěsnost a nezávislost na mobilním signálu si zaslouží pochvalu bez výhrad — to jsou tři věci, na kterých tahle sada stojí a které po dvou letech platí pořád. Proti tomu stojí dlouhé chytání polohy, které dělají oba testované kusy, a u mého obojku chyba polohy, kterou servis po výměně antény uzavřel jako „vše v pořádku“. Hodnocení drží uprostřed škály schválně: řada umí za svoje peníze dost, ale podpora, která dva roky nenajde závadu a nakonec tě dotlačí k odchodu ke konkurenci, je součást toho, co si kupuješ.

Komu ano: psovodovi, který chce lokátor nezávislý na mobilním signálu za rozumné peníze a bere ho jako pomůcku, ne jako jistotu. Celodenní výdrž a vodotěsnost jsou tu bez výhrad.

Komu ne: tomu, kdo potřebuje mít jednotku připravenou v okamžiku, kdy vystoupí z auta — načítání polohy je tu pomalé a potvrdily to oba kusy. A komukoliv, kdo si kupuje klid: pokud ti přístroj začne ukazovat nesmysly, počítej s tím, že to budeš dokazovat ty jemu, ne on tobě.

A ještě jedna skupina: kdo chce mapu bez telefonu. Na jednotce je šipka a vzdálenost, nic víc — mapový podklad se otevře až v aplikaci. Komu se nechce v leči tahat telefon z kapsy, ať hledá sadu s mapou rovnou na displeji; tahle to není a nikdy to nepředstírala.

A jedna rada k penězům: pokud bys impulzy nepoužíval stejně jako já, nabízí se levnější X30 a úspora osmi set korun za funkci, která u mě dva roky ležela vypnutá. Napřed si ale u prodejce ověř, jestli základní verze umí světelný režim — právě blikání se mi v terénu osvědčilo ze všech funkcí nejvíc a kvůli němu by se těch osm set vyplatilo utratit.

Tahle recenze má známku FIELD VERIFIED i se vším, co je v ní napsané. Známka říká, že jsme přístroj měli dva roky v terénu ve dvou kusech a změřili na něm, co se změřit dalo — ne že ho doporučujeme. To je od hvězd oddělené schválně.