Hornady Precision Hunter: proč si střela na dálku uchová víc než nablízko

Proč jsem to testoval

Primárně jsem řešil přesnost na vzdálenostech přes dvě stě metrů, ale stejně tak do sta. Obojí je u nás běžné a chování střeliva se mezi tím může lišit.

Důvod je jednoduchý a nemá nic společného s papírem. Když lovím, chci mít jistotu — ne poranit kus, nechat ho hodiny trápit a pak ho dosledovávat. Tuhle jistotu mi tohle střelivo dává, a to je celý důvod, proč jsem po něm sáhl.

Kontext, který to rámuje i pro toho, kdo neloví: střelivo do kulovnice se dnes řeší ze dvou stran naráz. Jednak přesností, jednak tím, co se s ním smí. Evropské omezení olova se myslivosti dotýká postupně a s výjimkami, takže volba náboje přestala být jen otázkou toho, co ti sedí do hlavně.

Co to je

Precision Hunter je lovecká řada amerického Hornady, postavená na střele ELD-X — zkratka od Extremely Low Drag – eXpanding. Tedy nízký odpor vzduchu a řízená expanze v jednom.

Konstrukčně to stojí na třech věcech, které výrobce uvádí: sekantní ogiva s člunovou zádí, souosý plášť AMP a špička Heat Shield. Ta poslední je to, čím se řada prodává — má odolávat aerodynamickému ohřevu za letu a nedeformovat se, takže si střela drží balistický koeficient po celé dráze, ne jen prvních dvě stě metrů.

Prachy jsou podle Hornady dávkované na stejný objem a mají hořet čistě bez ohledu na teplotu. To je tvrzení, které se dá ověřit jen rozptylem rychlostí přes delší sérii — a to měření v tomhle článku ještě není. Až bude, doplním ho sem.

Řada existuje v 243 Win, 6mm Creedmoor, 6,5 Creedmoor, 6,5 PRC, 7 mm Rem Mag, 7 mm PRC a 308 Win. Pro nás jsou podstatné dvě z nich — 308 Win se střelou 178 grainů a 6,5 Creedmoor se 143 grainy — protože zrovna tyhle dvě ráže u nás jedou. Zbytek článku je tedy o nich.

Náboje si kupuju sám, přímo od dovozce. Nikdo mi je nepůjčil ani nedal, což u recenze střeliva považuju za podstatné říct nahlas. Aktuální cenu za balení má dovozce na webu — psát ji sem natvrdo nemá smysl, protože se mění.

Ta jedna věta, kvůli které to píšu

Hornady u ELD-X uvádí dvě různá čísla o zachované hmotnosti a většina lidí zná jen jedno z nich:

Při dopadu do zhruba 366 metrů se střela podle výrobce průběžně rozvíjí po celé dráze průniku a plášť s jádrem drží pohromadě díky prstenci InterLock — se zachovanou hmotností 50 až 60 %.

Při dopadu nad 366 metrů, kdy už střela ztratila rychlost, se špička Heat Shield zatlačí dovnitř a zahájí expanzi. Výsledkem je klasický velký hřib a zachovaná hmotnost 85 až 90 %. (Hornady tu hranici uvádí jako 400 yardů — přepočteno je to těch 366 metrů.)

Přečti si to ještě jednou. Na dálku si uchová víc než nablízko. Zní to obráceně, ale dává to smysl: čím rychleji střela dopadne, tím násilnější je expanze a tím víc materiálu se odtrhne. Na dálku je náraz mírnější, střela se rozvine „konvenčně“ a zůstane celistvější.

Jinými slovy: v české honitbě jsi prakticky vždycky v tom prvním pásmu. Když někdo řekne „ELD-X si drží skoro devadesát procent hmotnosti“, nelže — jen mluví o vzdálenosti, na kterou u nás skoro nikdo nestřílí. Na sto padesáti metrech dostaneš tu střelu, která se rozvíjí po celé dráze a nechá v kuse padesát až šedesát procent své hmotnosti.

Obě čísla jsou z materiálů Hornady, ne z mého měření. Zachovanou hmotnost bych musel vážit na střelách vytažených z kusu — a to měření nemám. Říkám to rovnou, protože rozdíl mezi „výrobce uvádí“ a „naměřil jsem“ je u téhle střely celá pointa článku.

308 nebo 6,5 Creedmoor? Máme obě, tak je porovnejme

Tohle srovnání se na internetu vede donekonečna a skoro vždycky se porovnávají jablka s hruškami — jiná střela, jiný výrobce, jiná dávka. Tady je to výjimečně čisté: stejná řada, stejná konstrukce střely, stejný výrobce. Liší se jen ráže.

Čísla jsou z tabulek Hornady, přepočtená na metry a jouly. Měřeno na zkušební hlavni 24 palců — to je 61 cm, tedy delší, než má většina loveckých kulovnic. Ve tvojí zbrani to bude o něco míň a čím kratší hlaveň, tím větší rozdíl.

Tabulková úsťová rychlost je 792 m/s u .308 a 823 m/s u 6,5 Creedmooru. Tady je, co mi na chronografu vyšlo doopravdy:

Dvě věci mě na tom zaujaly.

První: osmatřicítka sedí na tabulce přesně, a to z hlavně o patnáct centimetrů kratší, než je ta zkušební — jenže měřená s tlumičem. Ty dva vlivy si tam do jisté míry vyrušily; bez tlumiče bych čekal číslo nižší, ale to jsem neměřil a nebudu to odhadovat. Šestapůlka to ukazuje čistě, protože ji mám měřenou obojak: bez tlumiče o jednadvacet metrů za sekundu pod tabulkou, s tlumičem tři metry pod ní. Tabulka tedy nelže, jen platí pro hlaveň, na které vznikla.

Blaser to potvrzuje z druhé strany. Stejný náboj, stejná ráže, hlaveň o čtyři centimetry kratší než Ultralite — a proti tabulce třicet metrů za sekundu dolů, přestože měřeno s tlumičem, který jinde rychlost zvedá. Jestli je to délkou hlavně, vývrtem Blaseru nebo obojím, z jednoho měření nerozhodnu. Praktický závěr je jednodušší: tabulková rychlost je vlastnost zkušební hlavně, ne náboje. Kdo si podle ní počítá pokles dráhy, měl by si ji ve své zbrani změřit.

Druhá je zajímavější. S tlumičem A-TEC Flow 45 na téže zbrani vyšla rychlost o osmnáct metrů za sekundu vyšší než bez něj. Zní to obráceně, ale není to chyba měření — tlumič prodlužuje prostor, ve kterém na střelu ještě působí plyny. Kdo tedy nastřeluje bez tlumiče a pak loví s ním, střílí jinou rychlostí, než si myslí.

Co z toho čtu: 308 začíná o pět set joulů výš, ale ten náskok průběžně ztrácí. Na 457 metrech je z něj už jen stovka. Šestapůlka totiž energii ztrácí pomaleji — do 457 metrů si uchová 56 % úsťové energie, zatímco 308 jen 52 %.

Jenže — a tady je pointa pro nás — ta výhoda šestapůlky se plně projeví až na vzdálenostech, na kterých se u nás neloví. Na sto a dvou stech metrech, kde padne drtivá většina ran v české honitbě, má 308 náskok tři sta až čtyři sta joulů a šestapůlka nemá čas ho dohnat.

Neznamená to, že je 308 lepší. Energie je jen jeden ze vstupů — nic neříká o zpětném rázu, o snosu větrem ani o tom, jak se která střela chová v kuse. Znamená to jen, že argument „šestapůlka si nese energii dál“ je pravdivý, ale v našem terénu skoro bezpředmětný.

A přesně tenhle spor má rozsoudit hlaveň, ne papír. Odpověď z mých zbraní je níž: přesnost zvládají obě ráže ve všech třech puškách pod jednu MOA, takže tady se nerozhodne nic. A zpětný ráz to nerozhodne taky — ne proto, že by byl stejný, ale proto, že ho určuje puška, ne ráže: tatáž šestapůlka kope v lehké Ultralite ze všech tří nejvíc a v Blaseru R8 nejmíň. Kdo vybírá ráži podle zpětného rázu, vybírá špatnou proměnnou. Podrobně v oddílu o ergonomii.

Zpracování a první dojem

Perfektní. Souosost i lisování bez výhrad — na nábojích z krabičky nemám co vytknout a nemá smysl o tom psát víc, než si zaslouží.

Přesnost a rozptyl

Obě ráže střílejí pod jednu MOA. To je u továrního střeliva hranice, kterou spousta krabiček neudrží, a je to přesně ten důvod, proč jsem po něm sáhl místo laborování.

Za každou zbraň jedna pětiranná skupina na sto metrů, rozměr střed–střed — to je číslo, které se dá porovnat s cizím měřením.

Tři zbraně, tři různé hlavně, jeden náboj — a všechno mezi 0,46 a 0,64 MOA. Rozdíl mezi krajními hodnotami je jedna rána v pětiranné skupině, takže z jedné série bych z toho pořadí zbraní nedělal. Co z toho čtu, je něco jiného: ten náboj nestřílí pod MOA v jedné vybrané pušce, střílí tak ve všech třech.

Ergonomie a zpětný ráz

Tady se ukázalo, že zpětný ráz je věc zbraně, ne ráže — a vyšlo to obráceně, než by člověk čekal.

Hůř kope 6,5 Creedmoor v Ultralite, protože ta puška má lehkou hlaveň a málo hmoty, co by ráz pohltila. Klidnější je .308 v Hunteru s těžkou hlavní, přestože je to nominálně ostřejší ráže. Kdo si vybírá šestapůlku s tím, že bude „měkčí“, může se v konkrétní zbrani nepříjemně splést.

A pak je tu Blaser R8 v téže 6,5 Creedmoor — a ten je ze všech tří nejklidnější. Tady se očekávání vrací: měkká ráže v pušce, která má hmotu na to ráz pohltit, kope nejmíň. Stejný náboj, stejná ráže, dvě pušky, dva krajní výsledky. Víc k tomu, že zpětný ráz je věc zbraně, dodat nejde.

Chování na kusu

Tímhle střelivem mám v obou rážích uloveno několik desítek kusů — škodná, černá, srnčí i vysoká. To už není náhoda ani jeden dobrý večer; je to dost na to, abych věděl, co od té střely čekat, a v jakém rozsahu druhů.

Zhruba devět kusů z deseti zůstane v ohni — tedy padne na místě zásahu a neodejde. To je u lovecké střely to nejdůležitější, co o ní jde říct, a je to zároveň jediné, co se dá poznat až na zvěři, ne na terči.

A protože devět z deseti není deset z deseti, patří sem i ten desátý případ. 29. srpna jsem .308 Precision Hunterem střelil lončáka na komoru, těsně za plec, na šedesát metrů. Rána seděla — mám ji vyfocenou. Ten kus se přesto otočil a ušel pětadevadesát metrů do trní; našel ho až pes po podbarvené stopě. Celý ten dosled jsem popsal zvlášť.

Ta vzdálenost je podstatná a zapadá do všeho, co je psáno výš. Šedesát metrů je přesně to pásmo, kde ELD-X letí nejrychleji a expanduje nejprudčeji — tedy tam, kde podle výrobce uchová nejméně hmotnosti. Není to selhání konstrukce, je to konstrukce.

Nepíšu to tedy jako výtku střelivu a ani to tak nečtu. Zásah komory je smrtelný, ale ne okamžitý, a kus toho unese víc, než by člověk čekal — to je biologie, ne vada střely. Píšu to sem proto, že recenze, ve které vyjde všechno na jedničku, není recenze. Devět z deseti je moje skutečné číslo, a tohle je ten desátý.

A ještě jedna věc, kterou píšu jako ryze subjektivní, protože ji tak beru: nad sto metrů má podle mě 6,5 Creedmoor lepší ranivost. Praxe tomu nasvědčuje, ale lov má vždycky víc parametrů než ráži, a z několika desítek kusů statistiku dělat nebudu. Dva z nich za mě přesto mluví jasně: devadesátikilový sekáč a sto třicet kilo vážící kus vysoké, oba ulovené šestapůlkou na vzdálenost přes sto padesát metrů, oba zůstali v ohni. Téhle ráže se ani na velké kusy není třeba bát.

Dává to smysl i s tím, co je výš: na sto padesáti metrech už ELD-X neletí tou nejvyšší rychlostí a expanduje mírněji než na šedesáti. Ten lončák a tenhle sekáč nejsou v rozporu — jsou to dva konce téže křivky.

Důvěru v ni mám naprostou. A to je u loveckého střeliva to jediné, na čem doopravdy záleží: ve chvíli, kdy mačkáš spoušť, nemáš čas přemýšlet o tom, jestli krabička dodrží, co slibuje.

Znehodnocené zvěřiny je minimum. U střely stavěné na dálkovou expanzi to není samozřejmost a je to jeden z důvodů, proč u ní zůstávám.

Odolnost a spolehlivost

Nijak se to neodlišuje od sucha a tepla. Žádné překvapení v mrazu, žádná koroze nábojů v zásobníku po sezóně.

Naměřeno v terénu

Rozptyl pod jednu MOA ve všech třech zbraních, úsťové rychlosti na chronografu proti tabulce a vliv tlumiče — čísla jsou v datovém panelu u tohoto článku. Tabulkové hodnoty Hornady jsou v textu označené jako tabulkové; v panelu je jen to, co jsem naměřil sám.

Poměr cena/výkon

Nejlevnější na trhu to není a ani se o to nesnaží. Odpověď na otázku, jestli to za tu cenu stojí, je u mě jednoduchá: pro lov už nic jiného nepoužívám.

Verdikt

Ano pro toho, kdo chce mít stoprocentní důvěru ve střelivo a jeho přesnost, aniž by musel začít laborovat. Krabička drží slovo — naměřeno, ne odhadnuto.

Ne pro toho, kdo hledá nejlevnější střelivo na trhu. Tohle není ta police.

Ode mě 5 z 5.