Ondra Druhého září, den po zahájení kachní sezóny, jsme měli hon. S německým křepelákem Cyrusem ze Špitálek jsem šel ke dvěma rybníčkům. V rákosí u přítoku ale nebyla kachna. Byla tam nutrie — a Cyrus se z porostu vynořil s prokousnutým pyskem. Zastavit barvu nám pak trvalo čtyři hodiny. Upozornění: v článku je fotka poranění.
Dva rybníčky a potok
Kolem šesté odpoledne jsme vyrazili s dvěma kolegy ze spolku ke dvěma malým rybníčkům. Po krátké domluvě jsme se s Cyrem vydali podél potůčku, který je do rybníčků přitéká. Právě jeho okolí nabízí spoustu míst, kde se vodní pernatá zvěř drží.
Po několika desítkách metrů jsme došli k hustému rákosí. Pro člověka obyčejný porost, pro psa učebnice pachů — ve vlhku pach drží, stébla jsou prosycená stopami všeho, co tudy během dne prošlo, a podél vody vede jeden přirozený kryt za druhým.
Práce, kterou nevidíš
Cyrus dostal prostor a pustil se do toho bez váhání. Nejdřív pracoval pár metrů přede mnou, hlavu hluboko dole, a podle toho, jak měnil směr, bylo znát, že bere jednu stopu za druhou. Chvíli šel přímo, pak stočil běh stranou a začal prohledávat další kus rákosiny. Každou chvíli zmizel mezi stébly tak, že z něj nebylo vidět nic. Jen šustění a praskání.
Tohle je na práci v takovém porostu to podstatné: psa nemáš na očích a spoléháš se na jeho samostatnost a výcvik. Podle pohybu rákosí jen odhaduješ, kde zrovna je. Chvíli je pár metrů před tebou, za okamžik pracuje úplně jiným směrem. Místy stál po břicho ve vodě, jinde se doslova prodíral. Bahnité břehy pro něj nebyly překážka.
Hlášení, které nepatřilo kachně
V jednu chvíli už jsem ho neviděl vůbec, jen podle stébel jsem sledoval, kudy postupuje. A pak se jeho práce změnila. Narazil na něco, co ho zajímalo víc než pach kachny. Ozvalo se hlasité hlášení — signál, že je u zvěře.
Nebyla to ale pernatá, za kterou byl vyslaný. V rákosí se potkal s nutrií.
Co přesně se mezi nimi odehrálo, trvalo pár okamžiků. Došlo k přímému kontaktu a krátké potyčce. Nutrie se bránila a Cyruse při tom pokousala. Celé se to stalo hluboko v porostu, takže zasáhnout nešlo — než jsem se tam dostal, bylo po všem.
Prokousnutý pysk
Když se vynořil, bylo na první pohled jasné, že tentokrát nejde o běžný návrat z práce. Silně barvil v oblasti mordy. Po prohlédnutí bylo vidět otevřenou ránu: zvenku zhruba 1,5 centimetru, z vnitřní strany asi 5 milimetrů.
Šití nakonec nepotřeboval. Barvilo to ale vydatně a zastavit to nebyla otázka pár minut — trvalo to skoro čtyři hodiny. Člověk ví, že rána pravděpodobně není život ohrožující, ale pohled na psa, který takhle barví, je jiná věc. Zvlášť u psa, kterého znáš od štěněte a v honitbě se na něj spoléháš. Čas se v takové chvíli vleče úplně jinak než při lovu.
Pak dostal tři dny klidového režimu, aby se to zahojilo. Vyvíjelo se to bez komplikací a po pár dnech byl zpátky ve své kondici. Dnes zase normálně pracuje. Voda, rákosí ani hledání zvěře pro něj nic neztratily.
Nutrie není zvěř
Tohle většinu lidí venku překvapí: nutrie říční není podle zákona o myslivosti zvěř. Od 1. ledna 2022 je vedená jako živočich vyžadující regulaci. Vyhláška č. 454/2021 Sb. jich stanoví šest: husice nilská, mýval severní, norek americký, nutrie říční, psík mývalovitý a ondatra pižmová. Všechno nepůvodní druhy, které se u nás rozšířily hlavně z chovů.
Prakticky to znamená, že v rámci mysliveckého hospodaření je oprávněn usmrcovat je uživatel honitby a povolenku lze vydat i k jejich usmrcování (zákon o myslivosti ve znění zákona č. 364/2021 Sb.). Do konce roku 2021 byl okruh těch, kdo na ně směli sáhnout, podstatně užší.
Psovi v rákosí je ale tohle rozdělení jedno. Rozlišuje pach, ne právní kategorii — a nutrie se na rozdíl od kachny brání.
Vesta tohle neřeší
V článku o ochranné vestě je číslo, které tuhle příhodu dobře rámuje: 60–70 % zranění loveckých psů při lovu černé zvěře zasahuje hrudník a břicho — a přesně tu plochu vesta kryje. Proto se obléká na černou a do houštin, kde pes jde do kontaktu zblízka a hrozí zásah tesákem.
Do vody se ale ochranná vesta nepoužívá. Do rákosí a do vody jde pes bez ní — a i kdyby ji na sobě měl, na mordu žádná ochrana neexistuje. Tohle zranění bylo mimo obě roviny: mimo situaci, na kterou je vesta určená, i mimo plochu, kterou kryje.
Není to argument proti vestě. Je to upřesnění, kde končí: kryje tělo v kontaktu s černou zvěří, ne rozhodnutí, které pes udělá v rákosí ve chvíli, kdy ho nevidíš.
Proč tohle píšu
Práce psa v honitbě s sebou nese riziko a nutrie je toho dobrý příklad. Při běžné pochůzce ji nemusíš vůbec zaznamenat. Pro psa je to další pachová stopa a zajímavý objekt k prozkoumání — a hledání, které začne úplně obyčejně, může během chvíle skončit zraněním.
Můžeš mít lov naplánovaný, můžeš vědět, kde čekat kachny, a stejně se to celé během pár vteřin odehraje jinak. Cyrus měl tentokrát štěstí: prokousnutý pysk a tři dny klidu, nic vážnějšího. Přesto bych neměnil. Když ho pak vidíš znovu nastupovat do rákosí, jak s chutí bere stopu a poctivě prohledává každý kout, na starosti kolem rychle zapomeneš.
Zbývá doufat, že další setkání se zvěří budou už jen taková, jaká při výkonu práva myslivosti být mají — plná práce a s šťastným návratem parťáka z honitby.
Lovu zdar!
