Milan
Doma máme tři psy, ale do revíru chodí se mnou hlavně dva. Třináct let se mnou po honitbě chodí maďarský ohař Derill – a poslední dva roky vedle něj dospívá německý křepelák Barney, který se z coura mezitím stal hlavním bojovníkem v poli. Tohle není recenze na obojek ani na vestu. Je to o tom, proč pro mě pes v lese není pomocník, ale parťák – a co to slovo reálně znamená, když jde do tuhého.
Dva psi, dvě generace
Derill, maďarský ohař, je se mnou v honitbě už třináct let. Vidět, jak spolu pořád fungujeme i po tolika sezónách, je jiný pocit než cokoliv, co se dá naučit z knížky. Ale poslední rok patřil hlavně Barneymu – dvouletému německému křepelákovi, který postupně přebírá roli hlavního parťáka v poli. Byl to rok nácviku a všech věcí potřebných k tomu, aby ho šlo bezpečně a spolehlivě použít při lovu i dosledu – ne rok od rána do večera v terénu, ale rok práce, která se pak v terénu teprve ukáže.
Součástí toho je i vybavení, které mu tu práci umožňuje bezpečně dělat – primárně lovecká vesta, které jsem se věnoval v samostatném článku. Bez ní by některé z věcí, co popisuju níž, dopadly úplně jinak. Vedle vesty patří k základní výbavě i GPS lovecký obojek Dog Trace GPS X30T – vždycky vím, kde přesně v tom křoví je.
Papíry i praxe
Za poslední rok máme s Barneym za sebou spoustu zkoušek – a hlavně jejich úspěšné složení v první ceně, včetně vítěze na několika zkouškách. Zároveň dosled černé zvěře, dosled zvěře vysoké, nebo společný lov. Zkoušky jsou jedna věc a reálná honitba druhá – a tam se ukáže, jestli všechen ten nácvik byl k něčemu, nebo jestli zůstal jen na zkušebním poli.
Nemalý dík za to patří Zuzce Čechové z Loveckého výcviku, která nám s Barneym pomáhala připravit se na zkoušky – ale hlavně korigovala mě samotného ve výcviku a v praxi, například při dosledu (barvě). Bez toho by ten papír zůstal jen papírem.
Kňour v trnkách
Při jedné z naháňek jsme se v leči společně prodírali trnkovým křovím. Po levé straně byl malý průlez – díra, kterou bych normálně přešel bez povšimnutí. Barney ale začal větřit, a jakmile do ní strčil hlavu, uvnitř na něj čekal kňour. Vyrazil ven a zkusil ho kousnout.
Naštěstí zub sklouzl po vestě. Barney se otočil, zakousl se kňourovi do hřbetu a dobrých deset metrů se na něm vezl, než ho kňour o větev konečně smetl. Jeden z kolegů měl pak už jen tu snazší práci – kňoura úspěšně lovit.
Oči v oči s laní
Jiný zážitek ze společného lovu byl míň o zubech a víc o nervech. Barney v křoví zvedl tlupu vysoké zvěře a jednu z laní natlačil přímo na mě. Na zlomek vteřiny jsme si pohlédli z očí do očí – a pak jsme oba uhnuli na stejnou stranu. Musel jsem se přikrčit, laň mě přeskočila, a než jsem se vzpamatoval, chytil jsem jasný Barneyho pohled: jasné „no, takhle teda nic neulovíme“.
Proč parťák, ne pomocník
„Pomocník“ zní jako něco, co si vezmete na práci a pak odložíte. Parťák je někdo, s kým jdete i tam, kam byste sami nešli – do díry v trnkách, do křoví, kde nevíte, co je na druhé straně. Barneymu jsou teprve dva roky a čeká ho ještě spousta sezón, ale tenhle rok ukázal, že ten nácvik měl smysl. A Derill po třinácti letech pořád dokazuje, že tahle parta funguje dlouhodobě – i když třetí pes, teriérka Elza, si zatím drží spíš roli zábavy doma než parťáka v revíru.
